V rámci literatura ve španělštině vyniká i v naší době jako jeden z největších španělských spisovatelů Garcilaso de la Vega, o kterém po celé jeho roky života (1498-1536) neexistovalo žádné výrazné dílo, jeho básně byly shromážděny a publikovány později ve stejném šestnáctém století, což nám usnadnilo poznání všech velikost jeho talentu.
Historicky lpřišel žít v době, kdy se humanismus vnucoval jako proud, který by vládl umění, a proto je jeho přítomnost ve španělsky mluvící literární oblasti nezbytná k reprezentaci času.
V rámci jeho práce je jedním z nejdůležitějších nebo alespoň nejvíce zapamatovaných bodů jeho Chvalozpěv Salicio a Nemoroso, eklog, který částečně sloužil k označení jeho zakázané lásky k Isabel Freire, která se nakonec provdala za jinou osobu, což byla pro Garcilasa vážná rána. Kromě jeho pastoračních eklogů najdeme také epištolové eseje a Petrarchanský zpěvník se 40 sonety a 5 písněmi.
Měli bychom také zmínit, že v roce 1605 vydal v Lisabonu a Florida Inků. Je to kronika expedice tohoto dobyvatele. Tento text obhajuje legitimitu vnucování španělské suverenity na těchto územích, aby byla podrobena křesťanské jurisdikci.
Jeho nejznámější dílo je bezpochyby Skutečné komentáře, která byla vydána v roce 1609. Práce byla napsána z jeho vlastních vzpomínek z dětství a mládí na významné osobnosti z Viceroyalty Peru.
Dále uvidíme několik dalších příkladů díla Garcilaso de la Vega podrobněji:
List věnovaný Boscánovi
Nepochybně, Juan Boscán byl jedním ze základních lidí v životě Garcilaso de la Vega. Byl to gentleman a oba se setkali v roce 1519, odtud se stali blízkými přáteli. Satirická epištola věnovaná Boscánovi je tedy jednou z hlavních částí jeho díla. Poprvé to bylo vidět v tisku v „Las Obras de Boscán“. Účelem této epištoly je poradit svému příteli, aby žil moudře a držel se stranou od všech negativních věcí.
Elegie
V lyrické poezii najdeme subžánr jména, elegie. Můžeme obecně říci, že se jedná o bědující báseň na určité konkrétní téma. Garcilaso de la Vega napsal dva.
- „O smrti Dona Bernaldina“: Byl věnován synovi vévody z Alby, který zahynul ve válce. Je napsán v trojicích, kde můžete vidět, jak nahrazuje náboženské motivy a nejtrpčí pohled, je změněn pro jiného vitálnějšího, kde se objevují pohanské podrobnosti.
- „Elegy II, Elegy to Boscán“: Složil to jen pár měsíců před smrtí. Pokrývá tedy jeho období literární dospělosti. Zřejmě měl poměr se ženou, která nebyla identifikována, ale říkalo se, že pochází z Neapole. Vypráví svému příteli Boscánovi, jak tráví čas na Sicílii, kde byl s císařskými vojsky.
The Eclogues
- Eclogue I: Když Garcilaso de la Vega podnikl několik výletů, v jednom z nich se zamiloval do portugalské dámy jménem Isabel Freyre. Ačkoli už měla v životě jiné plány, které Garcilasa zanechaly docela pustou. Přesto k ní cítil tolik, že ji to vedlo ke hvězdě v jeho písních pod jmény „Celia“ a „Elisa“. Toto bylo napsáno o smrti Isabel Freyre
- Eclogue II: Přestože je druhý, říká se, že chronologicky může být první. Zde zdůrazňujeme 'Song of Salicio and Nemoroso', oddaný své neopětované lásce, Isabel.
- Eclogue III: V tomto případě je báseň věnována manželce jeho přítele Dona Pedra de Toleda. Znovu, jeho zármutek nad Isabelinou smrtí je velmi přítomný a je založen na mytologii, aby vyjádřil svou bolest. Mluví o vílách, o březích Tagusu a o nešťastné lásce.
Pět písní od Garcilaso de la Vega
V jeho díle jsou také písně ve formě básní. Můžeme vyniknout: „A flor de Gnido“, „S mírným zvukem“, „chci drsnost svých neduhů,
„Osamělost následuje“ a „Ano neobyvatelné pouštní oblasti“.
Sonety
V sonety, které napsal Garcilaso, můžete zkontrolovat jeho změnu stylu i jeho vyspělost. Počínaje singlem „Amor, amor, un boredí jsem se oblékl“ do dospělosti, což objasnil v sonetu „Jako růže“ i „D'azucena“. Zdá se, že v poslední době se jeho argument zaměřil na radost z mládí, stejně jako z krásy, protože jsou pomíjivé. Samozřejmě je to jen tah štětcem, protože napsal asi 38 sonetů.
Obecně můžeme v jeho verších najít poezie pastoračního života. Příroda a prvky krajiny jsou vždy přítomny. Stejně jako personifikace a také další poněkud skrytější témata. Existuje mnoho autorů, kteří souhlasí s tím, že Garcilasoova práce je rozdělena do tří etap nebo okamžiků. První z nich je ve španělštině, zatímco druhá ukazuje jeho italská scéna a jeho láska k Isabel. V neposlední řadě najdeme klasicistní a neapolskou scénu, kde jsou také velmi přítomné tahy latinské klasiky.